Kterak hloupý Honza ke špetce rozumu přišel
Pohádka s poučením
Byl jednou jeden chlapeček jménem Jan. Maminka mu říkala Honzíček a měla ho moc ráda. Nebyli ani chudí, ani bohatí. Byla to taková dobře situovaná rodina ze střední třídy.
Honzíček měl rád hračky. Měl autíčka, Lego i plyšáky. Rád se také díval na televizi. Tedy spíše rád sledoval filmy na DVD, které mu maminka občas koupila. Honzíček měl maminku také velmi rád. A moc se mu líbila. Měla krásné hnědé vlasy a hebkou usměvavou tvář.
Když se jeho oblíbenému plyšovému medvídkovi, se kterým si často hrál, utrhlo očíčko, přišel s pláčem k mamince a povídá: "Mamí, podívej, ten méďa už je starý. Chybí mu oko. Chtěl bych nového méďu." A tak maminka šla a koupila Honzíčkovi nového medvídka. Byl větší, barevnější a obsah plyše měl o 10 % vyšší než ten předešlý.
Když ho omrzelo stavět z Lega Transformers a poztrácel mnoho kostiček, takže už robotům chybělo kus ruky nebo nefungovalo přepínání na formule, přišel zase za maminkou: "Mamí, mě už tohle Lego nebaví. Chci něco nového." "Ale to víš, že ano, Honzíčku," odpověděla maminka a šla do obchodu a přinesla mu novou legovou postavu z Pirátů z Karibiku.
Jeho oblíbený autobus, se kterým jezdil po celém bytě, jednoho dne ztratil kolo a ulomila se mu kabina pro řidiče. Honzíček šel hned za maminkou. No a co byste řekli - šlo to stejně jako s plyšáky i s Legem: Maminka šla a koupila mu novou Tatru. Větší než autobus, s ohromnou sklápěcí korbou a velikými koly, takže s tou Tatrou mohl Honzíček jezdit i venku.
Když už několikrát protočil DVDčka prvních tří dílů Hvězdných válek, přišel Honzíček zase za maminkou: "Mamí, Han Solo a Luke Skywalker už jsou okoukaní. Chtěl bych vidět další díly - s Anakinem a s Amidalou a s více rytíři Jedi." A tak maminka zase šla a koupila Honzíčkovi další tři DVD s novými příběhy této nikdy nekončící ságy.
Ale netrvalo dlouho, a ten nový méďa se ošoupal a dole na tlapce se roztrhla plyš. Pirát Barbossa už nevypadal tak hrozivě, jako když si ho Honzíček postavil z Lega poprvé, protože ztratil dřevěnou nohu. A na Tatře se porouchal sklápěcí mechanismus, takže Honzíček už nemohl vysypávat písek.
I všechny díly Hvězdných válek už znal nazpaměť. Už se nechtěl po patnácté znovu dívat na to, jak Temná strana Síly dočasně zvítězí, aby byla pak definitivně poražena ve velkém finále příběhů, které znal už z dřívějška.
To všechno ho rozčílilo. Tak šel opět za maminkou:
"Mamí, chci nového plyšáka!"
"Mamí, chci nové Lego!"
"Mamí, chci jiné auto!"
"Mamí, já chci další příběhy o rytířích Jedi!"
A tak maminka opět šla a koupila pro Honzíčka ještě většího plyšáka, další krabice Lega, nové auto s více mechanickými funkcemi a další DVD s Hvězdnými válkami.
Uplynul nějaký čas a mamince z neustálého shánění její krásné hnědé vlasy vybledly a místy už prokvetly i stříbrem moudrosti. Její hebkou tvář proťalo křížem krážem pár prvních vrásek. Už i Honzíček si toho všiml a také smutně pozoroval, jak úsměv na maminčiných rtech se občas mění v ustaraný a unavený výraz.
Jednou přišel Honzíček za maminkou a povídá: "Maminko, prosím tě, proč už nemáš tak krásné hnědé vlasy a tak hebkou a usměvavou tvář jako dřív?"
A maminka na to: "No, víš, je s tebou hodně práce, Honzíčku. Zestárla jsem."
"Ale já nechci starou maminku se šedivými vlasy a povadlým obličejem. Chci krásnou maminku s hnědými vlasy. Která se na mne bude pořád jenom smát. Mamí, už to mám: Chci NOVOU MAMINKU. Můžeme pořídit novou maminku, která bude vypadat jako ty před 10 lety?"
"Ale jdi, ty hloupý," odpověděla maminka. "To přece nejde. A co bys udělal se mnou? Ta maminka, která už nemá hnědé vlasy a hebkou tvář, tě přece má stále stejně ráda jako dřív. Nejde přece o to, jak se lidé a věci jeví, ale o to, co v nich je, k čemu slouží, k jakému účelu je Pán Bůh stvořil. Jde hlavně o jejich DUŠI..."
A Honzíček se na chvíli zamyslel. Ano - nebyla to činnost, kterou by v životě provozoval přiliš často. A najednou vyhrkl: "Mamí, už to mám! Půjdu DO ŠKOLY. Půjdu do Školy opravářů čehokoliv."
A šel a vyučil se ve Škole opravářů čehokoliv. A když se vrátil domů k mamince s výučním listem, povídá: "Maminko, a teď dám všechno do pořádku."
Vzal plyšového medvídka bez očíčka, vyrobil mu náhradní z knoflíku a přišil mu ho místo toho původního.
Udělal generální úklid celého bytu a našel spoustu poztrácených kostiček z Lega. Vzal ty správné a opravil všechny roboty Transformers.
Vzal autobus, se kterým si kdysi tak rád hrával, a přilepil mu zpátky kabinu pro řidiče. Opravil i chybějící kolo, takže autobus opět mohl vozit malé plyšáky po celém bytě.
A nakonec slíbil sám sobě, že se teď rok nebude dívat na žádný film, a pak si znovu pustí některý z dílů Hvězdných válek, které mu maminka koupila už dřív, aby se nemusel pořád těšit na to, až George Lucas nebo někdo jiný natočí další, nové díly.
A mamince koupil v DM drogerii novou hnědou barvu na vlasy. A sám jí vlasy pomohl obarvit. Jen nejmodernější elektronický "Odvráskovač na všechny druhy pleti" nechal v regále obchodu stát, protože si řekl:
"Maminka je přece krásná tím, jak se chová, jak se mnou mluví, jak se o mne stará. A ne tím, že nemá na obličeji žádné vrásky. Až budu velký a budu mít svoje děti, chtěl bych být také takový jako moje maminka."
A pak šel k mamince do pokoje, objal ji a dal jí jednu velikánskou PUSU.